Napsali o mně
Metoda, která řeší současnost a budoucnost
PhDr. Ing. Eva Drázská, PC, bývalá vysokoškolská pedagožka a spoluzakladatelka úspěšné školící firmy, je nyní specializovaným profesionálním koučem v oblasti mezikulturní adaptace a rozvoje strategie podnikání.
Kdy jste se poprvé setkala s koučinkem a čím vás zaujal natolik, že jste se rozhodla se mu věnovat?
S koučinkem jsem se poprvé setkala v roce 1994, kdy se první kniha Sira Johna Whitmora dostala na český trh. Skutečným profesionálním koučováním se v té době v českých zemích skoro nikdo nezabýval. Jeho model GROW a metodu kladení efektivních otevřených otázek jsem tehdy „propašovala“ do svých výcviků manažerských dovedností. Nebyl to ovšem koučink, ale trénink. A to jsou dvě naprosto odlišné intervence. V tréninku se lidé učí novým dovednostem. Trenér nebo lektor má nadřazenou roli. V procesu koučování pomáhá profesionální kouč lidem najít praktická řešení k jejich konkrétním současným problémům, k tomu, co sami chtějí změnit, pomáhá jim stanovit si nové cíle a tyto cíle pak úspěšně v budoucnosti realizovat. Kouč umožňuje lidem rozvinout jejich potenciál. Je to pokročilá forma komunikace, chcete-li umění facilitace. Výsledky mohou být ohromující a trvalé. Vztah kouče a klienta není nadřazený, ale rovnocený a partnerský. A to je to, co mě baví.
Jaké „stopy“ na vás zanechalo studium u takových špiček jako je Marilyn Atkinson a Sir John Whitmore?
Marilyn Atkinson z Kanady a Sir John Whitmore z Velké Británie jsou opravdu velmi známé a respektované špičky ve svém oboru. Marilyn Atkinson, vychovává profesionální kouče po celém světě a dlouhá léta spolupracovala se známým psychologem Miltonem Ericksonem, zakladatelem školy, jíž je nyní ona prezidentkou. Sir John Whitmore, zakladatel evropského koučinku, významnou měrou přispěl k zavádění nových přístupů ve firemním vzdělávání a k zavedení koučování na pracovišti jako metody vedení lidí. Jsem ráda, že jsem jsem jejich žák, že jsem je mohla vidět při práci, naučit se od nich to nejlepší a poznat je i jako prima lidi. Práce s nimi je velmi inspirující.
Koučink si v posledních letech buduje pozici i v našich končinách, není ale jeho pronikání do povědomí lidí poněkud chaotické a roztříštěné?
Domnívám se, že si lidé u nás často pletou koučink s poradenstvím, konzultanctvím, mentorstvím, tréninkem či dokonce s psychoterapií. A to jak klienti, kteří pak přijdou a mají úplně zkreslená očekávání, tak i někteří "koučové". Ti pak nejsou často schopni důsledně udržet koučovací proces a svoji pozici a přeskakují do zcela odlišných rolí poradce, konzultanta či dokonce psychoterapeuta, aniž by si to uvědomovali. A to je problém.
Netrpí tím, že je momentálně „in“, jeho kvalita?
Možná ano. Je to ale jako v každé jiné profesi. Na našem trhu jsou již dobří profesionální koučové. Také ale ti, kteří se za „kouče“ v důsledku módnosti jenom vydávají.
Je koučink metoda jednoznačná, jen jinak prezentovaná různými lidmi, nebo existuje více „škol“ koučinku?
V České republice se v současné době prezentují tři mezinárodní školy koučinku, které mají akreditované výcvikové programy u International Coach Federation(ICF): Erickson College International z Kanady představuje metodu koučování orientovanou na výsledek a metodu systemického koučování, zároveň představuje i využívání nástrojů neurolinguistického programování v koučování, Coaching Training Institut z Velké Británie představuje co-aktivní model koučování a Academy of Executive Coaching také z Velké Británie, která více využívá možností psychologických modelů a technik v koučování. Podstata koučování je stejná, vlastně nezáleží na tom, jaký pracovní model využíváte – GROW, SMART, SPIN apod. Všechny modely by měly být stejně aplikovány v kontextu porozumění určitých systémů, jejich dynamiky, poznávání i sebepoznávání a v přijímámí vlastní odpovědnosti.
S jakými pozitivy a negativy se vy osobně setkáváte ve své praxi kouče?
Mezi pozitiva jednoznačně patří to, že stále více firem i individuálních klientů chápe, co koučování je a co není. Zřetelně vidí svůj firemní, profesní či osobní růst a přiřazují ho investici, kterou udělali, když si najali profesionálního kouče. Naopak některé firmy stále posílají své zaměstnance na koučink, ve své podstatě však mají na mysli trénink. Případně se domnívají, že koučování je otázka několika málo hodin. Může, ale nemusí. Záleží to na mnoha faktrorech. Myslím však, že se tato situace pomalu mění k lepšímu.
Jakou kvalifikaci by měl mít člověk, který se chce věnovat práci kouče?
Především by to měl být člověk osobnostně zralý a měl by mít určité životní zkušenosti. Měl by být vysokoškolsky vzdělaný v určitém oboru. Studium psychologie a příbuzných věd v nějaké hlubší podobě je pro každého profesionálního kouče výhodou. K tomu by měl projít dlouhodobým specifickým akreditovaným výcvikem pro profesionální kouče a stále se vzdělávat ve vybrané specializaci. Měl by být akreditovaným členem profesních organizací, jako je Česká asociace koučů (ČAKO), European Mentoring&Coaching Council (EMCC) či International Coach Federation (ICF). V podstatě je jedno, kterou si vybere, standardy a etický kodex práce jsou založeny na stejných předpokladech. Záleží jen na tom, jak se na kouče díváte, jestli česky, evropsky nebo celosvětově.
Je koučink „všemocným“ nástrojem na cestě rozvoje osobnosti, nebo má svá omezení, hranice, za které se nedostanete?
Koučink je bezesporu jednou z významných metod rozvoje osobnosti. Metoda, která řeší současnost a budoucnost klienta, nikoli jeho minulost. Metoda, která je velmi vhodná pro motivované jedince, kteří chtějí mít svůj osobní a profesní život pevně ve svých rukou a aktivně jej posunout na vyšší, úspěšnější úroveň. Chtějí rozvinout svůj vlastní, již existující potenciál. A v tom spatřuji sílu a zároveň i omezení koučování. Koučink zcela jistě není vhodný pro člověka bez vlastní motivace ke změně. Není vhodný pro jedince, kteří hledají řešení závažných problémů evidentně pramenících v jejich minulosti. Není ani vhodný pro jedince trpící byť lehkou psychickou nemocí. Skutečný profesionální kouč je vycvičen takovéto situace rozpoznat a je schopen vhodným způsobem nabídnout klientovi možnost účinné intervence jiného typu a na jiném pracovišti.
Ptala se Zdena Bočarova
Hospodářské noviny, 1.11.2007
